Bezpečnost práce a požární ochrana v chemické laboratoři

Mezi obecné pravidla v chemické laboratoři patři:

• Hlavní vypínač elektřiny, vody a plynu
• Bezpečná práce s žíravinami (kyselinami a zásadami)
• Bezpečná práce s jedy
• Zásady první pomoci při zasažení žíravinami a jedy
• Vybavení lékárničky a evidence pracovních úrazů
• Hlavní pravidla pro bezpečnou práci s hořlavinami

Hořlavina je látka, která za podmínek požáru hoří a uvolňuje při tom energii, nejčastěji světlo a teplo. Během procesů hoření mění látka svůj chemický charakter a produkuje při tom obvykle širokou paletu toxických látek.

Podle bodu vzplanutí se hořlaviny - hořlavé kapaliny - rozdělují do čtyř tříd:

• I. třída – bod vzplanutí do 21 °C (aceton, lehké benzíny)

• II. třída – bod vzplanutí nad 21 °C do 55 °C

• III. třída – bod vzplanutí nad 55 °C do 100 °C

• IV. třída – bod vzplanutí nad 100 °C do 250 °C

V laboratoři se nejčastěji setkáváme s kapalnými hořlavinami, mezi které patří hlavně organická rozpouštědla. K těm nejběžnějším řadíme benzín, metanol, etanol, aceton, ether, chloroform atd.

Při práci s těmito látkami je nutné dodržovat některé zásady:

V první řadě je nutné zamezit styku hořlaviny s otevřeným ohněm nebo elektrickou jiskrou. Z tohoto důvodu se hořlaviny nesmí zahřívat přímým plamenem, ale musí se k tomuto účelu používat elektrických přístrojů (vařiče nebo topná hnízda), jejichž topná spirála je krytá a jsou pravidelně kontrolovány. Pokud se k zahřívání využívá topných lázní s kapalným médiem, je nutné volit lázeň tak, aby její náplň byla se zahřívanou hořlavou kapalinou mísitelná. Při zahřívání se nesmí zapomenout na varné kaménky, které zabrání utajenému varu.

S hořlavinami se musí pracovat tak, aby se zamezilo úniku hořlavých par do prostoru laboratoře (digestoř).

Další pravidlo pro bezpečnou práci s hořlavinami je nutnost vyloučit vznik statické elektřiny. Toto nebezpečí hrozí např. při utírání rozlitých hořlavin smýkavým pohybem tkaniny po laboratorním stole či podlahové krytině a při používání tkanin ze syntetických vláken. Rozlité hořlaviny necháme opatrně vsáknout přiložením savé, nejlépe bavlněné tkaniny, kterou následně odklidíme z laboratoře do prostoru, kde nehrozí vznik požáru.

Nádoby s hořlavinami musí být pečlivě označeny, a to nejen názvem kapaliny, ale též piktogramem a písmenným symbolem.

Při skladování hořlavin se musí používat chladné, dobře větratelné místnosti, skladovací prostory musí být dobře a viditelně označeny.

V laboratoři se skladuje jen velmi malé množství hořlavin, a to ve speciálních ohnivzdorných skříních (kov). V rozbitných obalech se smí skladovat pouze množství nepřesahující 5 litrů hořlavé kapaliny. Lahve smí být naplněny do ¾ celkového objemu, aby v nádobě byl volný prostor pro rozpínání par při případném vzestupu teploty.

Výjimkou je skladování éteru, který se naopak uchovává v co nejplnějších nádobách, protože by mohlo dojít vlivem kyslíku přítomného ve vzduchové vrstvě k oxidaci éteru na výbušný peroxid.

Hořlaviny se nesmí skladovat současně s oxidačními činidly, výbušninami a oleji.

Použitá organická rozpouštědla se nelijí do vodovodních odpadů, ale likvidují se předepsaným způsobem.

Zásady první pomoci při práci s hořlavinami

Pří nadýchání je nutné vyvést postiženého na čerstvý vzduch a zajistit mu klid. Pokud došlo ke styku hořlavé kapaliny s pokožkou, musí se postižené místo umýt vodou a mýdlem a ošetřit vhodným krémem (dochází k odmaštění pokožky). Dojde-li k zasažení očí, je třeba vyplachovat oči cca 10 minut proudem vody a přivolat lékaře.

Při požití se nejprve vypláchnou ústa vodou, nesmí se vyvolávat zvracení, ale je potřeba donutit postiženého vypít alespoň půl litru vody a vyhledat lékaře.

Hašení požárů

Při vzniku požáru se musí zhasnout všechny zapálené kahany, uzavřít hlavní přívod plynu a elektřiny.

Malé požáry je možné hasit hasicí rouškou, pískem, popř. mokrým hadrem (nebo pouhým přikrytím hořícího předmětu v nádobě hodinovým sklem.

POZOR: vodou se nesmí hasit elektrické zařízení a látky, které vodu rozkládají (sodík).

Velké požáry se hasí použitím hasicích přístrojů. Pro laboratoř je nejvhodnější sněhový hasicí přístroj, který obsahuje jako náplň oxid uhličitý. Přístroj je dobře účinný, nepoškozuje laboratoř a není toxický.

Rizika práce s elektrickými zařízeními

Elektrická zařízení jsou potenciálním zdrojem úrazu elektrickým proudem. Úraz elektrickým proudem může ohrozit život zástavou dýchadích a srdečních svalů, nebo může způsobit popáleniny.

Organismus reaguje na elektrickou energii v závislosti na protékajícím proudu.

Účinky proudu procházejícího lidským tělem podle ČSN IEC 479:1998

• Při proudu do 0,9mA - nepostřehnutelný.
• Při proudu 0,9-1,2mA - postřehnutelný v místě dotyku.
• Při proudu 1,6 mA - křečovitý pocit ke kloubu ruky, předpaží a nakonec až k rameni.
• Při proudu 13-15mA - bolesti jsou těžce snesitelné a předmět pod proudem je možné pustit jen s námahou (křeče svalů).
• Při proudu 10-30mA trvale procházející proudy nezpůsobují smrt, ale křeče a potíže při dýchání.
• Kolem 500mA - trvale procházející proudy mohou být smrtelné (fibrilace srdečních komor), není-li postižený rychle odpojen.
• Na 500mA - proud způsobí smrt i krátkodobým průchodem.

Vzhledem k odporu, který tělo má je bezpečné napětí do 25V. V elektrických rozvodech se využívá napětí 230-240V. V nově vybavených laboratořích (od r.2009) jsou rozvody jištěny chrániči, které odpojí obvod při ztrátovém proudu 15-35mA.

Elektrická zásuvka. Toto zařízení je vybaveno zemnícím kolíkem a dvěmi zdířkami. Zdířka vlevo od kolíku, při pohledu zpředu, je fáze. Tato zdířka je pod napětím.

Veškeré zařízení používané ve škole i v laboratoři musí být každoročně kontrolováno autorizovaným revizním technikem. O kontrole je proveden záznam v kartě spotřebiče.

Elektrické spotřebiče je povoleno používat výhradně v souladu s určením výrobce.

Zásady práce s elektrickými zařízeními

Hlavní zásadou je nevsunovat do zásuvky nic, co k tomu není určeno. Druhou zásadou je, že elektrickou zásuvku, kabel i spotřebič musíme zachovávat v suchém stavu, pokud není výrobcem určeno jinak. Kabel, který zasouváme do zásuvky musí být k tomu vybaven odpovídající koncovkou. Před připojením do elektrické sítě musíme kabel zkontrolovat pohledem, zdali není poškozen. Ruce máme vždy suché.

Při podezření, že spotřebič není v pořádku jej neprodleně odpojíme a závadu ohlásíme.

Jak poznáme poškození?

• Poškozený kabel - je porušena povrchvá izolace, či vnitřní izolace.
• Viditelné mechanické poškození, které narušuje integritu zařízení - promáčkliny, prasklý korpus, protržené plátno.
• Viditelné stopy po žáru - natavené části plastu, okouřené části po dotyku s přístrojem ucítíme brnění, křeč, nebo bolest.

Přístroj pak musí být vyřazen nebo opraven a zkontrolovám odborným technikem. O opravě je proveden záznam v kartě spotřebiče.

BOZP V ANALYTICKÉ LABORATOŘI

Předpisy pro práci v chemických laboratořích upravuje norma ČSN 01 8003 – Zásady pro bezpečnou práci v chemických laboratořích.V analytické laboratoři jsou závazné interní předpisy vycházející z této normy.

Obecné předpisy

• Žáci jsou povinni dodržovat pravidla bezpečné práce v laboratoři, řídit se pokyny vyučujícího a provádět pouze práci zadanou nebo povolenou učitelem. V laboratoři musí být udržován pořádek a čistota.
• Pracovníci v laboratoři musí být seznámeni s umístěním hasicích přístrojů a se zacházením s nimi.
• Platí přísný zákaz jíst, pít a kouřit. Rovněž je zakázáno používat laboratorní nádoby na jídlo a pití.
• Před jídlem mimo laboratoř je nezbytné umýt si ruce.
• Po ukončení práce a před opuštěním pracovního místa je třeba se přesvědčit, zda je vše uklizené a zda jsou vypnuty elektrické spotřebiče a uzavřeny přívody vody a plynu.

Práce s chemikáliemi

• Při práci je třeba dbát, aby nedošlo ke styku chemické látky s pokožkou, sliznicí, dýchacími cestami či zažívacím ústrojím.
• Pevné chemické látky se zásadně nabírají pouze čistou laboratorní lžičkou.
• Kapalné látky se nepipetují ústy, ale pomocí nasávacího pístu či balónku.
• Po odebrání vzorku se nádoba s chemikálií okamžitě uzavře. Je třeba bedlivě dbát na to, aby nedošlo k záměně zátek na nádobách!
• Používané chemikálie musí být řádně označené, u kapalných látek dbáme na ochranu štítku před poškozením vytékající kapalinou.
• Jestliže je třeba posoudit zápach chemikálie, činí se tak z větší vzdálenosti, a sice pohybem ruky usměrněným proudem vzduchu směrem k sobě. V žádném případě se nesmí čichat přímo k otevřené nádobě s chemikálií!
• Při zahřívání kapalin je třeba vložit do baňky varné kamínky k zabránění utajeného varu.

Nad vroucí kapaliny se z bezpečnostních důvodů nikdy nenakláníme!

• Látky, při jejichž rozpouštění se uvolňuje teplo, se rozpouštějí po částech za stálého míchání a případně chlazení (hydroxidy).
• Při ředění anorganických kyselin se lije kyselina do vody!
• Rozlité žíravé látky je třeba nejprve ředit vodou a neutralizovat (kyseliny slabou zásadou - uhličitanem sodným; zásady slabou kyselinou – kyselinou octovou), až poté je setřít hadrem.

Vyžaduje-li to charakter práce, musí se používat ochranné pomůcky (brýle, štít, rukavice).

• Veškeré manipulace s dýmavými, dráždivými a zapáchajícími látkami, dále s jedovatými plyny a parami jedovatých látek je dovoleno provádět pouze v digestoři, stejně tak i spalování a žíhání látek.
• Při práci s látkami v otevřených nádobách (zkumavky, kádinky) se musí ústí nádob držet odvrácené od sebe a jiných pracovníků.