Je smluvní lékař povinný?

Od 1. dubna 2013 se musí všichni zaměstnavatelé řídit novelou právní úpravy zákonu o specifických zdravotních službách , tzn. musí mít svého poskytovatele pracovně-lékařských služeb. A to bez ohledu, zda se jedná o zaměstnavatele, který má pět set zaměstnanců či jediného zaměstnance.

Základem je kategorizace prací

V souladu s § 54 zákona o specifických zdravotních službách musí zaměstnavatel, který zaměstnává současně zaměstnance zařazené podle zákona o ochraně veřejného zdraví do kategorie prací první, druhé, druhé rizikové, třetí nebo čtvrté, případně jsou pro výkon práce stanoveny podmínky jinými právními předpisy, uzavřít písemnou smlouvu o poskytování pracovně-lékařských služeb s poskytovatelem těchto služeb. Tím může být specialista v oboru pracovního lékařství nebo praktický lékař.

Jak si zajistit smluvního lékaře?

Někteří zaměstnavatelé (zejména z malých obcí) si stěžují, že se jim nedaří zajistit poskytovatele pracovně-lékařských služeb. Lékaři v jejich okolí už mají údajně dostatek pacientů a nemohou uzavírat další smlouvy o poskytování těchto služeb.

Společnost ENERGOM Projekty a.s. - Centrum BOZP a požární ochrany - je schopna zajistiti smluvního lékaře pro zaměstnavatele v každém městě. Zaměstnavatelé tak vyřeší problém s hledáním kvalitního smluvního lékaře tak, aby byly naplněny všechny podmínky zákona.

Výjimka pro zdravotnická zařízení

Novela zákona o specifických zdravotních službách s účinností od 1. dubna 2013 přinesla jedinou výjimku v oblasti sjednání pracovně-lékařských služeb. Ta se týká zaměstnavatelů – zdravotnických zařízení. Podle původního znění tohoto zákona by již nemohli poskytovat takové služby prostřednictvím svých zaměstnanců (lékařů). Museli by uzavírat nové smlouvy s externími poskytovateli. Po novele však budou moci zdravotnická zařízení zajišťovat pracovně-lékařské služby rovněž s lékaři v oboru pracovně-lékařské péče nebo v oboru všeobecného lékařství, se kterými uzavřeli pracovněprávní nebo obdobný vztah.