Požární hlásič a detektor
Detektory a hlásiče požáru často známe z různých filmů. Pokud ale bydlíte v novostavbě, pravděpodobně jej máte doma také, neboť povinnost požárních detektorů se týká staveb kolaudovaných po roce 2008 včetně.Hlásič požáru splňující požadované náležitosti pro použití v České republice, resp. Evropské Unii, musí být vyrobený dle harmonizované evropské normy ČSN EN.
Jak funguje hlásič požáru?
Aby hlásič požáru spustil výstražný signál, nemusí nutně vzniknout plamen. Detektory požáru totiž nedetekují plamen samotný, ale reagují na jevy, které obvykle v důsledku hoření vznikají, jako jsou kouř nebo vysoká teplota prostředí.
Z hlediska způsobu detekce požáru můžeme detektory rozdělit na následující:
Ionizační kouřové detektory požáru
Ionizační kouřové detektory detekují pouhým okem viditelné i neviditelné částečky aerosolů, které se uvolňují při hoření. Ionizační detektory požáru jsou jedny z nejcitlivějších, protože dokáží rozpoznat i žhnoucí požáry, které nevytvářejí žádný viditelný plamen a uvolňují jen velmi malé množství aerosolu neboli kouře. Na druhou stranu v důsledku své vysoké citlivostí mohou způsobovat i plané poplachy a proto se vůbec nehodí do prašných nebo parných vnitřních prostor, jako jsou například dílny a haly nebo kuchyně.
Princip detekce požáru je u těchto přístrojů založen na měření vodivosti v ionizační a referenční komoře. Zjednodušeně řečeno probíhá měření v uzavřené a otevřené komoře. Pokud do otevřené komory vnikne kouř, její vodivost oproti uzavřené komoře klesne a hlásič požáru spustí** varovné signály**.
Optické kouřové detektory požáru
Optické kouřové detektory ke své funkci využívají infračerveného paprsku. Jejich případná ekologická likvidace je jednodušší, protože na rozdíl od ionizačních detektorů nevyužívají slabý radioaktivní zářič k ionizaci vzduchu v měřící komoře.
Infračervený paprsek má nižší citlivost než ionizační přístroj, čímž klesá citlivost detektoru. Na druhou stranu se tím výrazně snižuje riziko planých požárních poplachů na prašných a parných místech, díky čemuž je optický detektor požáru vhodný pro některé prašné nebo parné provozy.
Optický detektor kouře se skládá z vysílače a přijímače infračerveného paprsku, které nejsou přímo naproti sobě, ale jejich umístění je vzájemně posunuté. Za normálních podmínek tedy** infračervený paprsek** nedopadá na přijímač. Při vniknutí kouře do detektoru se však paprsek na částečkách aerosolu (kouře) rozptýlí a paprsek tak zasáhne přijímač, který následně spustí požární hlásič.
Teplotní detektory požáru
Teplotní detektory požáru se nejvíce využívají v místnostech anebo provozech, kde je běžným jevem vysoká prašnost anebo vysoký výskyt aerosolů (například kuchyně).
Teplotní detektory požáru jsou k mání ve dvou variantách:
- Diferenciální teplotní detektor funguje na principu změny teploty.
- Detektor maximální teploty spustí požární hlášení tehdy, když teplota vzroste na přednastavenou mez.
Kombinované neboli multisenzorové detektory požáru
Tyto detektory požáru využívají spojení předchozích typů detektorů, anebo navíc obsahují měřič oxidu uhelnatého v prostředí, což je jedna z látek vznikajících při hoření.
Správná volba vhodného typu detektoru požáru není jednoduchou věcí, protože jinak se můžeme dočkat častých planých poplachů. Proto je vhodné kontaktovat odbornou firmu zabývající se požární ochranou.