Kontrola bezpečnosti práce ve stavebnictví z hlediska OIP

Proto kontrolní činnost v oblasti stavebnictví bývá zaměřena na prověření dodržování povinností, vyplývajícíchz právních a ostatních předpisů k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci na staveništích, se zaměřením na bezpečný způsob prováděné práce, a takto působit na celkové snižování počtu pracovních úrazů na staveništích, a zvyšování úrovně zajišťování bezpečnosti práce u zhotovitelů staveb na staveništích.

Úkol byl opět zaměřen na práce ve výškách a zemní práce, které patří k nejrizikovějším činnostem na staveništích a k činnostem s nejvyšším počtem smrtelných pracovních úrazů.

Celkem bylo v roce 2015 provedeno 987 kontrol u subjektů podnikajících ve stavebnictví. Výběr subjektů ke kontrolní činnosti vycházel především z poznatků a skutečností zjištěných na konkrétních staveništích v rámci územní působnosti jednotlivých oblastních inspektorátů práce, z databáze zaslaných oznámení o zahájení prací a z předložených projektových dokumentací k posouzení.

Do plánu kontrol byly zařazeny rovněž ty subjekty, u kterých byly v minulosti při namátkových kontrolách zjištěny závažné nedostatky nebo u kterých došlo k pracovním úrazům a v neposlední řadě byly kontrolovány podnikající fyzické osoby, které nikoho nezaměstnávaly.

Cíl kontrolní činnosti OIP

Cílem kontrolní činnosti ve stavebnictví v roce 2015 byla kontrola dodržování povinností vyplývajících z právních a ostatních předpisů k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci na staveništích se zaměřením na bezpečný způsob prováděné práce a působit na celkové snižování počtu pracovních úrazů na staveništích.

Kontroly podle stanovených plánů kontrol byly zaměřeny především na položky určené v zadání úkolu.

Ze zjištěných nedostatků i z přehledu porušených předpisů vyplývá, že hlavním problémem bezpečnosti a ochrany zdraví při práci ve stavebnictví nadále zůstává práce ve výškách a nad volnou hloubkou.

Nejzávažnější nedostatky jsou především v oblasti

• (ne)zabezpečení volných okrajů staveb a konstrukcí,
• nezajištění pracovníků při pracích na střešních pláštích proti pádu z okrajů a propadnutí střešní krytinou prostředky individuální ochrany a
• nevyhovující stav dočasných stavebních konstrukcí ke zvyšování místa práce.

Kontroly byly zaměřeny zvláště na zajišťování bezpečnosti práce při pracích ve výškách

kde dochází k nejvyššímu počtu smrtelných úrazů, dále pak při zemních pracích, při manipulaci s materiálem na staveništi a při montážních pracích, a dalších souvisejících činností.

Kontroly se zabývaly následujícími otázkami:

• zda se při práci více zhotovitelů na jednom staveništi tyto subjekty vzájemně informují o rizicích vyplývajících z jejich činnosti a přijatých opatřeních k ochraně před jejich působením v případech, kdy není ustanoven koordinátor BOZP na staveništi,
• zda zaměstnavatel vede dokumentaci o úrazech a vyhotovuje o nich záznamy,
• zda zaměstnavatel poskytuje zaměstnancům bezplatně podle vlastního seznamu osobní ochranné pracovní prostředky na základě vyhodnocení rizik a konkrétních podmínek práce, 7
• zda zaměstnavatel chrání zaměstnance proti pádu z výšky kolektivním zajištěním (ochranné zábradlí, ochranné ohrazení, záchytné lešení, záchytné sítě),
• zda v případě, že zaměstnanci nejsou chráněni proti pádu kolektivním zajištěním, mají zaměstnavatelem přiděleny OOPP proti pádu, které jsou pro danou činnost vhodné, je určeno místo ukotvení a OOPP jsou pravidelně kontrolovány,
• zda stavba, pracoviště nebo zařízení staveniště je zabezpečeno proti vstupu nepovolaných fyzických osob,
• zda technické konstrukce, kterými jsou zaměstnanci chráněni proti pádu, propadnutí střešní krytinou nebo sklouznutí ze střechy, odpovídají svým provedením bezpečnostním požadavkům,
• zda je předepsaným (vhodným) způsobem zajištěn prostor pod a okolo přepravovaného břemene a pod prací ve výškách,
• zda výkopové práce a stěny výkopů jsou bezpečně zajištěny a jsou provedeny bezpečné výstupy a sestupy,
• zda zaměstnavatel seznámil obsluhu stavebních strojů s místními provozními a pracovními podmínkami majícími vliv na bezpečnost práce a obsluha stroj ovládá v souladu s návodem výrobce,
• zda je provoz staveništních rozvaděčů a pohyblivých přípojů prováděn v souladu s bezpečnostními předpisy.

Vzájemná informovanost o rizicích

Téměř na každém staveništi zajišťuje realizaci stavby více zhotovitelů - zaměstnavatelů. Podstatná část těchto zhotovitelů zajišťuje své dodávky z větší či menší části prostřednictvím podnikajících fyzických osob (OSVČ), které nikoho nezaměstnávají.

Na staveništích se v průběhu výstavby vyskytuje více zhotovitelů, kteří svou činností vytváří rizika a negativně působí na další jednotlivé zhotovitele vyskytující se na staveništi v daném časovém úseku výstavby. Na staveništích bylo kontrolováno, jak a jakým způsobem tato informovanost o rizicích mezi zhotoviteli probíhá.

Stavby, na nichž působí koordinátor BOZP, a stavby s určeným „hlavním“ zhotovitelem tuto informovanost většinou splňují. Obsah takto vytvářených dokumentů bývá ovšem často formální a rozsahem příliš velký.

Jsou v něm popisovány i činnosti a rizika na staveništi se nevyskytující a praktické povědomí o obsahu těchto dokumentů je u zhotovitelů velmi malé.

U staveb s kratší dobou výstavby, kde však působí velké množství malých subjektů – zhotovitelů, bylo zjištěno porušení této povinnosti častěji.

Zaměstnavatelé mívají zpracovánu často velmi obsáhlou dokumentaci hodnocení rizik a stanovena opatření před jejich působením. Na požadavek zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce (dále „zákoník práce“), o vzájemném informování o rizicích dle § 101 odst. 3, však odpovědné osoby (nejčastěji stavbyvedoucí) zapomínají.

Zaměstnavatelé často předávají celý soubor vyhodnocených rizik pro veškeré možné činnosti zaměstnavatele, nikoliv však konkrétní rizika pro činnost na daném staveništi (pracovišti) při níž se zaměstnanci vzájemně ohrožují.

Předaná vyhodnocení rizik obvykle neobsahují konkrétní opatření proti působení vyhledaných rizik. Tento nešvar se vyskytuje v celém spektru zaměstnavatelů od malých po velké subjekty.

Problematické je vzájemné seznamování s riziky u OSVČ, kterých je na staveništích většinou víc než zaměstnanců. Tato skutečnost je zejména patrná na menších staveništích s malým počtem zhotovitelů, kde jsou práce prakticky prováděny jen OSVČ. Nedostatek potřebných informací se může stát jednou z okolností, které vedou ke smrtelným úrazům.

Povinnost zaměstnavatele při pracovních úrazech

V této oblasti nebyla zjištěna závažná pochybení. Neohlášení pracovních úrazů a nezaslání záznamu o úrazu na OIP bylo zjištěno jen výjimečně. Povědomí zaměstnavatelů o povinnosti vést evidenci úrazů a sepisovat záznamy o úrazech je již na dobré úrovni.

Ve stavebnictví však představují problém osoby podílející se na zhotovení stavby (včetně živnostníků), kdy pracovní úraz těchto osob nikdo neobjasní a neohlásí. Tyto subjekty často opomíjí fakt, že § 105 zákoníku práce se podle § 12 a § 13 zákona č. 309/2006 Sb., zákon o zajištění dalších podmínek bezpečnosti a zdraví při práci, ve znění pozdějších předpisů, vztahuje také na fyzické a právnické osoby na pozici zadavatele stavby a zhotovitele stavby.

Kontrola příčin vzniku úrazů, o kterých se OIP dozví s časovým odstupem zejména od Policie ČR, je pro inspektora značně obtížná a bez vstřícného přístupu ze strany Policie ČR by byla téměř neproveditelná (např. pokud je stavba dokončena a dílo předáno zadavateli).

Poskytování OOPP na základě vyhodnocení rizik

V rámci kontroly poskytování OOPP zaměstnancům bylo zjišťováno, zda zaměstnavatel přiděluje OOPP na základě vyhodnocení rizik a konkrétních podmínek na pracovišti, zda jsou poskytovány zaměstnancům bezplatně, jestli je o jejich přidělení vedena řádná dokumentace a ve vztahu k OOPP, zda jsou pravidelně kontrolovány a zkoušeny.

Opakované nedostatky byly zjištěny zejména ve špatné evidenci přidělení těchto prostředků. Některé prostředky jako např. OOPP proti pádu z výšky, prostředky zajišťující ochranu sluchu, zraku atd. jsou hromadně uloženy ve skladu na staveništi s tím, že v případě potřeby budou přiděleny konkrétnímu zaměstnanci.

U ochranných prostředků proti pádu je mnohdy nevhodně určen druh OOPP proti pádu nebo jejich nevhodná kombinace. Problém bývá s nedostatečným nebo dokonce s chybějícím seznámením s používáním těchto OOPP.

Nezřídka jsou vydávány OOPP na základě zvyklostí nebo momentální potřeby, nikoliv podle vlastního seznamu zpracovaného na základě vyhodnocení rizik a konkrétních podmínek práce.

Seznamy poskytovaných OOPP nebývají zpracovány pro všechny pracovní pozice, které se u zaměstnavatele vyskytují.

Dalším problémem je nevyhodnocení rizik před zahájením prací a následné nepřidělení OOPP.

V těchto případech zaměstnavatel spoléhá na to, že mistr na staveništi případné riziko vyhodnotí sám a potřebný OOPP následně zajistí.

Ochrana proti pádu z výšky

Inspektoři v rámci kontrol zjišťovali, zda a jak zaměstnavatel zajistil provedení ochrany zaměstnanců proti pádu z výšky (do hloubky, propadnutí, sklouznutí nebo jejich bezpečnému zachycení) prostředky kolektivní ochrany nebo prostředky osobní ochrany. Nejvíce zjišťovaných porušení zákonných předpisů v oblasti práce ve výšce je při práci na střechách.

Tyto práce vykonávají sdružení podnikatelů nebo malé organizace, které prakticky nijak neřeší zajištění ve výšce.

Jen výjimečně u takovýchto akcí jsou přistavěna lešení, která by měla sloužit jako záchytná a současně chránit prostor pod prací ve výšce.

Důvodem stavu, kdy lešení je požíváno v malém, jsou nejen náklady na pronájem a stavbu lešení, ale i náklady na platbu za zábor veřejného prostranství. Pokud je lešení používáno, mnohdy se stává, že lešení neodpovídá zákonným předpisům a normám např. jsou umístěny ve větší vzdálenosti než 25 cm od zdi (např. při zateplování), chybějící 2. tyč zábradlí a chybějící či nevyhovující zábradlí na koncích podlah lešení nebo v rozích objektů, kde na sebe navazují lešení montovaná v různém časovém horizontu. Bylo zjištěno i používání lešení bez předávacího protokolu či zápisu.

Mnohdy se stává, že „hlavní“ zhotovitelé místo, aby svým subdodavatelům vytvořily podmínky pro provedení prací ve výšce, smluvně a prostřednictvím zápisů o předání pracoviště se zbavují zodpovědnosti za tuto problematiku a nechávají subdodavatele v riziku.

Zároveň jim za provedené práce poskytují tak nízké finanční plnění, že tito subdodavatelé musí dělat opatření k zajištění bezpečnosti práce ze svého. Kolektivní ochrana je problematickým místem u provádění hrubých staveb a montáže prefabrikovaných konstrukcí, kdy není dostatečné zajištění volných okrajů podlah, výtahových šachet, schodišť technickou ochrannou konstrukcí proti pádu. Často dochází k nezajišťování nebezpečných otvorů v podlahách nebo jiných pochozích plochách proti pádu osob.

Přidělení OOPP proti pádu, určení místa ukotvení a jejich kontrola

Při pracích ve výškách, kdy povaha práce vylučuje použití prostředků kolektivní ochrany nebo není-li použití prostředků kolektivní ochrany s ohledem na povahu, předpokládaný rozsah a dobu trvání práce účelné nebo s ohledem na bezpečnost zaměstnance dostatečné, přidělil zaměstnavatel zaměstnancům OOPP proti pádu.

Mnozí zaměstnavatelé nevěnují dostatečnou pozornost výběru vhodného systému ochrany proti pádu z výšky pomocí OOPP.

Zaměstnavatelé poskytují OOPP pro osobní zajištění pro práci ve výškách, které nesplňují stanovené technické požadavky na osobní ochranné prostředky. Prostředky osobního zajištění proti pádu mnohdy nemají pravidelné kontroly a zkoušky, jak požaduje návod výrobce.

Zaměstnanci pro užívání prostředků osobního zajištění proti pádu nejsou zaškoleni a rovněž nejsou seznámeni s návodem výrobce na jejich používání při předpokládaných činnostech, zejména pak s vyprošťovacími postupy při mimořádných událostech.

Nerespektují omezující podmínky a rizika používání prostředků osobního zajištění. Problémem je i určení kotevních bodů pro ukotvení prostředků OOPP pro práci ve výšce. Kotevní místa nejsou určována před zahájením prováděných prací (např. v technologickém postupu, v plánu BOZP, zápisem do stavebního deníku). V praxi je velmi často ponecháno na pracovnících, ať si kotevní body určí sami před samotným výkonem práce, ačkoliv k tomu nemají dostatečnou způsobilost, případně nejsou k určení pověřeni.

Zajištění staveb

Množství nedostatků je zjišťováno při zajišťování stavenišť proti vstupu nepovolaných fyzických osob. Jedná se jednak o případy, kdy oplocení je instalováno, ale v částech chybí nebo je přerušeno např. ke zkrácení cesty zaměstnanců ze staveniště apod. Další nedostatky jsou u liniových staveb, kterými jsou rekonstrukce městských komunikací a železniční stavby - tranzitní koridory. U těchto staveb hraje výraznou roli plán BOZP, který by měl řešit způsob zajištění odlišně od příl. č. 1 k NV 591/2006 Sb. o bližších minimálních požadavcích na bezpečnost a ochranu zdraví při práci na staveništích, neboť zde uvedený požadavek nelze ani teoreticky naplnit (např. při rekonstrukci místní komunikace je nutno zachovat přístup do obývaných objektů, prodejen apod., což by dvoutyčové ohrazení znemožnilo). Skutečnost je taková, že zajištění zhotovitel provádí citem dle vlastního uvážení často s pomocí bezpečnostní pásky, jejíž doba použitelnosti je nízká a ovlivněná povětrnostními podmínkami.

Bezpečnostní požadavky na technické konstrukce – lešení

Dočasné stavební konstrukce lze používat jen v provedení, které odpovídá průvodní dokumentaci a návodům na montáž a používání.

Často zjišťovaným nedostatkem při prováděné kontrolní činnosti lešení je nesouvislé pokrytí jednotlivých pracovních podlah podlahovými dílci (podlážkami), chybějící zarážky u podlahy, ve výšce podlahy nad okolní úrovní vetší než 2m použití pouze jednotyčového zábradlí bez střední tyče. Dále chybné založení trubkového lešení bez použití ocelových nánožek, používání lešení bez náležitého předání odborně způsobilou osobou odpovědnou za jejich montáž, a to zejména u zhotovitelů (zaměstnavatelů), kteří si tuto dočasnou stavební konstrukci montují sami pro sebe. Návody na montáž a demontáž lešení nebývají také vždy zaměstnancům, kteří tyto práce provádějí, na staveništi k dispozici.

Často zjištěným nedostatkem bylo také provádění montáže (demontáže) lešení nevhodným způsobem bez řádného zajištění pracovníků (většinou OSVČ) proti pádu z výšky.

Dalším nedostatkem je předání lešení do užívání, kdy je předložen zápis potvrzující úplné dokončení a vybavení dočasné stavební konstrukce, avšak kontrolou na stavbě je zjištěn zcela jiný stav konstrukce.

Zajištění prostoru pod prací ve výškách

Prostory, nad kterými se pracuje a v nichž vzhledem k povaze práce hrozí riziko pádu osob nebo předmětů je nutné vždy bezpečně zajistit. Zajištění prostoru pod místem práce ve výškách souvisí jednak s vhodným zajištěním staveniště, a to zejména na veřejných prostranstvích nebo v místech s nimi bezprostředně sousedících (vzdálenost ohraničení staveniště od takového místa), a jednak z vyhodnocením rizik na staveništích, kde působí současně více zhotovitelů.

Zejména při provádění krátkodobých prací na střechách, při rekonstrukcích balkonů a lodžií a při práci z lešení a pracovních plošin nejsou dodržována ochranná pásma, nebo není zajištěn prostor pod prací ve výšce.

Zaměstnanci i fyzické osoby se často pohybují pod nebezpečnou prací ve výškách zejména v případech, kdy jsou stavební práce prováděny na veřejných prostranstvích, kde je možnost záboru větší veřejné plochy omezena nebo zakázána.

Zajištění výkopů a stěn výkopů a provedení bezpečných sestupů a výstupů

Zajišťování stěn výkopů proti sesutí je na staveništích ve většině případů prováděno, i když u krátkodobých prací a zemních prací malého rozsahu jsou pro pažení stěn používány často prvky nevhodně umístěné, o nedostatečné únosnosti a kvalitě (dřevěná prkna, dřevěné hranoly) nebo jsou práce ve výkopu prováděny i bez jakéhokoli zajištění. To pro zaměstnance, pracující ve výkopu, představuje velké riziko, které si bohužel tito pracovníci a jejich řídící pracovníci nepřipouštějí, zejména při pohybu těžké mechanizace po staveništi nebo přilehlých komunikacích. V rámci kontrol bylo také často zjišťováno nezajištění volných okrajů výkopů rýh a stavebních jam proti pádu osob do výkopu na uzavřených staveništích. Mezi zjištěnými nedostatky bylo i zatěžování okrajů výkopů zeminou a stavebním materiálem, chybějící nebo nedostatečně provedený přechod přes výkop, nezajištění vlastního výkopu ohrazením, zábradlím nebo zábranou.

Bezpečný provoz a používání strojů na staveništi

Při kontrolní činnosti bylo ověřováno, zda zaměstnavatelé při provozování stavebních strojů, ručního elektrického nářadí, drobné mechanizace (vibrační desky, válce) a zdvihacích zařízení (výtahy, jeřáby) dodržují platné předpisy. Zda je tato mechanizace pravidelně udržována a kontrolována, obsluha strojů řádně zacvičena a stroj opatřen průvodní a provozní dokumentací.

Časté nedostatky byly zjišťovány u stavebních výtahů. Nebyla vedena provozní dokumentace, chybělo řádné proškolení a seznámení s provozní dokumentací u osob, která výtahy obsluhovaly. U zařízení pro svislou dopravu byla zjištěna častá absence dokumentace

"Systému bezpečné práce" na staveništích, se kterou musí být zaměstnanci, provádějící stavební práce na staveništi, průběžně seznamováni. Nedostatky byly zjištěny také u jednoduchých kladek s lanem pro ruční zvedání břemen, často používaných kontrolovanými subjekty při práci na lešení (nestanovení nosnosti, poškození textilního lana, nedostatečně únosná nosná konstrukce).

Výchozí revize prozatímního elektrického zařízení

Závadou u těchto dočasných elektrických zařízení na staveništi byla platnost revizních zpráv. Velmi často se vyskytuje nedostatečné zajištění rozvaděčů proti dotyku živých částí. Pohyblivé přívody jsou často nevhodně vedeny po komunikacích, přejížděny, není vyvěšena jejich ochrana před poškozením.

Staveniště je zhlediska OIP jedním z nejrizikovějších

Údaje, které poskytly výsledky úkolu 15.1.131, potvrzují, že staveniště je stále jedním z nejrizikovějších pracovišť, na kterém se setkáváme s pracovními činnostmi obsahujícími rizika z různých odvětví.

U menších subjektů a OSVČ, které přebírají staveniště od hlavních zhotovitelů nebo velkých stavebních firem, nejsou úkoly v prevenci rizik dostatečně plněny. Tyto subjekty nemají zaveden systém vyhledávání rizik a vnitřních kontrol BOZP na staveništi.

Nejčastější příčinou vzniku pracovního úrazu byl pád z výšky, a to zejména propadnutí nebo sklouznutí ze střešní plochy. Na tyto práce se zvýšenou mírou rizika jsou hlavními zhotoviteli a zhotoviteli stavebních prací smluvně najímáni OSVČ nebo drobné podnikající právnické subjekty, kteří svou vlastní bezpečnost často velmi zanedbávají a svou činností na staveništích ohrožují i ostatní zhotovitele. Podnikající fyzické osoby, které vykonávají nebezpečné práce, jako jsou práce ve výškách při montáži a demontáži dočasných stavebních konstrukcí, práce tesařské, klempířské a pokrývačské, berou jakoukoliv práci bez ohledu na rizika, kterým jsou vystaveni.

Nebezpečí vnímají jako zbytečně zdržující faktor. Na úroveň zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci zhotovitele, mají vliv podmínky stanovené zadavatelem, které se odráží v termínech na provedení prací, cenou zakázky a dalšími vlivy odrážejícími se v nedostatku kvalifikovaných pracovníků i za cenu nedodržení samotných technologických postupu stavby.

Většině případů zjištěných porušení BOZP při kontrolách na stavbách bylo možné předejít především důslednější kontrolou pracovišť a stavenišť vedoucími a odpovědnými pracovníky jednotlivých zhotovitelů, především jejich spoluprací s odborně způsobilými osobami působícími v oblasti prevence rizik a koordinátory BOZP na staveništích. Činnost koordinátorů by měla výraznou měrou přispět ke zvýšení úrovně BOZP na staveništích.

Zdroj: Státní úřad inspekce práce SUIP